Od 1. září 1945 spravovaly Vídeň společně čtyři vítězné mocnosti – Rusko, Anglie, Francie a USA – a město si rozdělily do čtyř zón. Provizorní městská vláda byla vytvořena už 17. dubna 1945, prvním starostou se v době po nacistech stal oblíbený sociální demokrat Theodor Körner.

O několik dní později vyšlo první číslo deníku „Neues Österreich“ (Nové Rakousko) jakožto společný orgán sociálních a křesťanských demokratů a komunistů (SPÖ, ÖVP, KPÖ). Vídeňské obyvatelstvo trpělo velikou nouzí. Dodávky vody fungovaly navýsost chatrně, zásobování potravinami zcela zkolabovalo, nebyla elektřina ani plyn – postupné obnovení dodávek energie skončilo teprve koncem roku –, dále nebyla veřejná doprava, pošta ani telefon. V lékárnách nebyly žádné léky, v obchodech nebylo oblečení ani boty, nebylo mýdlo, papír, zkrátka: nebylo nic. Slovo, které po osvobození vlévalo do mysli lidí velké naděje, znělo „obnova“. Mělo vzniknout nové město – jenomže, jak by mělo vypadat? V tom se názory rozcházely.

Vídeň po druhé světové válce. Takto vypadá město, které bylo válkou zasaženo ještě mírně

Listopad 1945: první volby do zastupitelstva

Heslo zaměřené na oddělení živnostenských oblastí a oblastí bydlení znělo „sociální výstavba měst“. K tomu nově přibyl pojem „sociální bytová kultura“, projekt obce, Vídeňské obchodní a dělnické komory a Rakouského odborového svazu (ÖGB). Jednalo se přitom o „jednoduchý, levný a přitom přeci jen tvarově pěkný nábytek pro malé byty“. V roce 1945 se uskutečnily první volby do městského zastupitelstva a tím se definitivně navrátila demokracie. Ze 100 mandátů vídeňského zastupitelstva získala 58 křesel Sociálnědemokratická strana, 36 křešťanští demokraté a 6 komunisté.

Až do začátku šedesátých let převládala v komunální politice priorita stanovená už po ukončení války, spočívající v péči o mladé a seniory, zprovoznění městských organizací a v obnově. Naposledy – tedy prozatím naposledy – byl také přijat „Zákon o změně území“, který se ovšem vůči vítězným mocnostem podařilo prosadit teprve v roce 1954. Od té doby má území města 23 obvodů. O rok později, 15. května 1955, dosáhla země díky „Rakouské státní smlouvě“ opět svobody.

"Rakousko je svobodné"

Dne 15. května 1955 podepsali spojenci USA, SSSR, Francie a Velká Británie společně s rakouskou vládou ve Vídni Rakouskou státní slmouvu, která byla základem obnovení samostatného a demokratického Rakouska. Výrok Leopolda Figla "Rakousko je svobodné!", který byl pronesen z balkonu Belvederu po podepsání smlouvy,  je možná nejslavnějším politickým výrokem Druhé republiky.